Platí interdikt na území Šluknovského a Tolštejnského panství z 15. století dodnes?

Albrecht Berka měl velmi neklidného ducha. Neustále se hádal a pral. Nakonec se dostal do sporu s utrakvistickým králem Jiřím z Poděbrad. Ten byl roku 1458 zvolen českým králem. Jmenoval Jana z Vartemberka v Děčíně, syna Zikmunda z Vartemberka a nevlastního syna Jindřicha Dubského III., králova švagra, jako hofmistra Horní Lužice. V roce 1462 začal boj Římské kurie proti kacířskému králi. Albrecht Berka z Tollensteinu z hlavního Hohnsteinské linie byl jediným z rodu, kdo si zachoval starou nenávist k husitům. Okamžitě od krále odstoupil a rozesílal knížatům, pánům a městům Koruny české hanobné dopisy, dokonce i samotnému králi. Roku 1463 byl Tolštejn na králův příkaz obležen hofmistrem Albrechtem z Vartemberka a v červenci dobyt.

Albrecht sám unikl. Během tohoto obléhání byl Vartemberský aktivně podporován svým nevlastním otcem Jindřichem Dubským z Lipé. Během jednoho soudního dne v Praze král Jiří nařídil, aby byl Albrecht Berka zbaven svých statků Tolštejn a Šluknov kvůli zločinům proti majestátu a daroval je Janovi z Vartemberka a Jindřichovi z Lipé. Ten se okamžitě vzdal všech svých práv, která získal na základě královského rozhodnutí ohledně Tolštejnského a Šluknovského panství s příslušenstvím ve prospěch Jana z Vartemberka, takže se okamžitě stal jejich jediným vlastníkem. Marně vznášel Albrecht Berka námitky. Nový majitel panství zemřel ještě téhož roku 1464. Jménem svých synů převzala správu dědictví po otci jeho druhá manželka Kateřina. Při dalším dělení získal panství Tolštejn – Šluknov Kryštof z Vartemberka, který byl pánem na Dewinu u Hammeru.

Albrecht Berka se nevzdával snahy získat ztracený majetek zpět. Našel pomoc u papežského legáta z Vratislavi. Protože Vartemberkovi nechtěli Tolštejn vydat, byli oba bratři Kryštof a Zikmund z Vartemberka vypovězeni z církve a na panství Tolštejn a Šluknov byl uvalen interdikt. V letech 1467 - 1482 nesměl mít nikdo kromě kněží, žebráků a dětí do dvou let církevní pohřeb a nikdo nesměl být oddán. Bohoslužby byly povoleny pouze v tichosti, mše se směla sloužit pouze za zavřenými dveřmi a křest se směl udělovat pouze na výslovnou žádost.

Na žádost krále a správce probošta Kolowrata papež Sixtus IV. nakonec 1. července 1482 povolil relaraci (odvolání) interdiktu na tři roky. Vždy se pak prodlužovala každé tři roky. 8.října 1512 udělil papež Julius III. novou prolongaci (prodloužení) na pět let s dodatkem: s dodatkem „Et inde ad nostrum et Apostolicae Sedis beneplacitum“. Tento dodatek neznamená nic menšího než prodloužení na vždy až do výslovného zrušení. Překlad od AI: „A odtud (to trvá) k našemu libovůli a k libovůli Apoštolského stolce.“

Od této chvíle nebylo požádáno o novou prolongaci, ani jí nebylo vyhověno. Přísně vzato, zákaz, který byl uvalen na naši krajinu, nebyl dodnes zrušen. - Tolik úvaha pana Josefa Wagnera, autora knihy Erinnerungen an Georgswalde, která měla vyjít v českém pohraničí v roce 1946.

Platí tedy interdikt na území Šluknovského a Tolštejnského panství z 15. století dodnes?

(zdroj: Vzpomínky na Georgswalde, schraňováno Josefem Wagnerem, Díl I., 1. část - česky vyšlo 2022)