Terciárně může být flašinetem od konce 19. století myšlen klikou poháněný hudební nástroj typu Ariston (viz. https://paul-ehrlich-leipzig.de/), který používal namísto tradičního hracího válce jako nosiče naprogramované hudby perforované lepenkové kotouče. To umožňovalo revolučně snadnou výměnu melodií. Stejný nebo podobný princip, avšak s kovovými disky nebo kotouči, používaly výrobky značek Amorette, Organette, Phoenix, Mandolinata aj.

Určit původ flašinetu nebývá jednoduché, je-li to vůbec možné. Zachovalejší flašinety jsou opatřeny názvem výrobce. Někteří výrobci ale toto zvláště u některých typů výrobků a v dřívějších obdobích výroby nečinili. Jediným důkazem o značce flašinetu tak býval papírový štítek se seznamem skladeb (týká se válcových flašinetů). Takový se ale po mnohdy až století nebo desetiletích provozu přístroje nemusel dochovat. Máme-li ho ale k dispozici, lze přiřadit ke skladbám názvy a skladby tím pádem přiřadit do nějakého časového období. Máme-li tedy válec flašinetu osazen skladbou z roku 1930, byl flašinet vyroben v letech 1930/1931. Toto může pomoci s datací flašinetu. Jak ale poznat výrobce flašinetu? Mnozí výrobci flašinetů své flašinety opatřovali podobně jako běžní truhláři uvnitř flašinetu svým podpisem, vzkazem budoucím opravářům, signaturou, razítkem nebo nebo jinou značkou. A to jak na skříň flašinetu, tak na válec flašinetu. Taktéž se dělo během ladění, oprav nebo repasí flašinetu. Značky také nebudou zjevně patrné na první pohled a skrývají se v útrobách flašinetu - pokud existují. Pozor: Zde lze výrobce flašinetu zaměnit!! Je otázka, zdali lze nesignovaný anonymní flašinet přiřadit jednoznačně konkrétnímu výrobci, čerpáme-li jen na základě značeného válce, který lze v rámci typizovaných výrobků vyměnit. V pozdější době mnozí výrobci flašinetů upustili od typizovaných flašinetů a jejich zevnějšek/design různě měnili. U některých známých z nich lze tedy podobně jako u automobilů určit na první pohled jejich výrobce. A podobně jako u automobilů - nepomůže-li zevnějšek, je potřeba se podívat také pod kapotu flašinetu. Zde se dostáváme k flašinetové mechanoskopii.

V rámci flašinetové mechanoskopie lze někdy a u některých výrobců, tedy za určitých podmínek rozeznat jisté markanty flašinetů. V první řadě mohou hrát roli rozměry flašinetu, tedy velikost jeho skříně a způsob zhotovení, zbarvení flašinetu, tloušťka stěn skříně a použitý materiál. Roli hraje také přítomnost a umístění poutek pro popruh, případně přítomnost a tvar ozdobného tesařského kování ke zpevnění boků skříně flašinetu. Hledáme tedy ve všech ohledech podobný výrobek. V jistém období ale vyráběly především začínající výrobci zvláště válcových jazýčkových flašinetů zcela či skoro totožné výrobky a to včetně rozměrů a šlo více méně o celodřevěné výrobky. Některé součásti flašinetů v průběhu času jejich výrobci z části nebo zcela nahrazovali jiným materiálem. V druhé řadě se tedy můžeme zaměřit na hnací hřídel flašinetu. Lze tu rozlišit následující typy hřídele: (1) zcela dřevěná (systém Vavřín), (2) z části kovová (systém Hornhardt) a (3) zcela kovová (systém Kolb). Napovědět mohou i rozměry hřídele a její zpracování, jako i rozměry a zpracování kuželu hlavice hřídele napojeného na hnací hřídel a měch/měchy flašinetu. Když už se dívámé dovnitř flašinetu, zaměříme se za třetí na měch/měchy flašinetu, na jejich napojení na kužel hlavice hnací hřídele, na použitý nateriál a na způsob práce měchu, tedy nachází-li se jeho pohyblivá část nahoře (systém Vavřín) nebo dole (systém Kolb). Zajímá nás tedy, jakým způsobem se do flašinetu pumpuje vzduch. Ten je totiž hlavním faktorem hry samotné a právě proto patří flašinety mezi aerofonní hudební nástroje. Nyní se podíváme zase vně. Za čtvrté se zaměříme na posuvný systém hracího válce a jeho vnější uchycení a fixaci. Ty se totiž také různí a také zde lze rozlišit systém Vavřín a systém Kolb. V obojím případě šlo o známé výrobce flašinetů na českém území.

Je-li flašinet usazen v dřevěném podstavci, potom můžeme mít vyhráno. Tento podstavný rámeček na skříň flašinetu sloužil k vyvýšení flašinetu nad úchytnou plochu a býval značen jménem výrobce flašinetu nebo jeho firmy. Samotný flašinet není tak vysoký a tato součást flašinetu ho jednoduše posunula výš. Díky němu se také daří flašinet lépe fixovat na stojánek flašinetu. Samotná skříň flašinetu k tomu nebývá uzpůsobena a je zapotřebí právě tohoto mezistupně. Existují nižší a vyšší provedení. Ve vyšším provedení dřevěné podstavy se mohl skrývat také další hudební výměnný válec daného flašinetu. Mohl také sloužit k jednoduššímu transportu flašinetu z místa na místo.

Není třeba podotýkat, že mnohé flašinety i tak zřejmě zůstanou "bezejmenné". Vždyť, jak je uvedeno úvodem, jen na území Čech, Moravy a Slezska celkem působilo asi 50 méně, či více známých výrobců flašinetů a připočteme-li dalších asi 230 výrobců z okolních států, dostáváme úctyhodné a pravděpodobně nikoli konečné číslo 280 výrobců flašinetů v Evropě (viz. web http://www.netzachse.de/Drehorgelbau). Zde už nastává mírně nepřehledná situace. Pokud se objeví neznámý flašinet běžné konstrukce v nesignované hrací skříni s nesignovaným hracím válcem s běžným uchycením válce i měchů, tedy standardní model se starými skladbami typu polka, které dnes lze sotva identifikovat, protože není k dispozici jejich jmenný seznam - potom máme smůlu a flašinet zůstává "bezejmenný".

mapa míst působení výrobců flašinetů v Čechách, na Moravě a Slezsku v historii